JAK BYSTE TO UDĚLALI VY ?

Když nejstarší syn odjel pracovně do Skotska, nechal nám psa. Rendy byl rasou Jack Russell Teriér. Vybral si hned nového pána. Velmi chytrý.  Kdysi bývaly jiné předpisy k převozu psa do zahraničí. Rendy musel být rok v karanténě v CZ, před odjezdem byly provedeny čerstvé rabish testy, odčervení a další očkování nařízené v souladu nařízení Anglie. Rok uběhl jako voda. Den odjezdu byl stanoven dle trajektu, který jsme si zabukovali tři měsíce předem.

Vygooglila jsem si cestování s řidičem. Našla jsem pána s autem, který měl chuť s námi tuto cestu podniknout. Když už byly jízdenky na trajekt zaplaceny, pán mi oznámil, že jej někdo naboural.  Co teď? Cena za trajekt tam a zpět pro 4 osoby byla 4 450,-Kč již uhrazena. Syn mi poradil, ať koupím nové auto, budu ho stejně potřebovat do podnikání. Moc se mi nechtělo brát auto na leasing, je to obrovská zodpovědnost, mít každý měsíc částku uhrazenou v termínu.

Šla jsem za roh do autosalonu Mitsubishi KodeCar Ostrava a vzala auto na leasing. Ve velmi nevýhodnou dobu, co se financí týče. Auto bylo připravené, zelená karta, lékárnička, jen nalít plnou nádrž a hurá do neznáma. 3. Července 2007 jsme vyjeli z Ostravy. Trasu jsme si určili přímou čarou dle automapy z Ostravy do francouzského Calais, kde jsme měli zakoupený trajekt. Asi 1300 km a cca 14 hodin. A to byla jen půlka cesty.   

Do Calais jsme přijeli 3 hodiny předem, měli jsme fakt dobrý čas díky synovi, který to hnal rychle. Měla jsem všechny dokumenty, pasy, lístek na trajekt, všechna potvrzení pro převoz psa v pořádku. Byla jsem naprosto sebevědomá, že projdeme. Úředník si všechno dlouze prohlížel a potom chtěl po mě znovu zaplatit. Řekla jsem, že už jsme zaplatili a víc nemám. Tak PROČ … Viděl přece, že máme lístek na trajekt 3měsíce dopředu zaplacený.

Dala jsem mu ta EURA za další trajekt. Sprosté a nekorektní. Najeli jsme dle pokynů na trajekt. Byl to takový malý převozník. Ccá pro 2 kamoiny, bus a několik osobních aut. Konečně plujeme na druhou stranu do anglického Doveru. Do Doveru jsme jeli trajektem 1,38 hodin. Počasí nám moc nepřálo. Byla hrozná mlha, nebylo moc k focení. Všichni pasažéři museli z aut na palubu, jen pes musel zůstat v autě. Rendy měl šok. Byl tak citlivý zůstat někde sám bez páníčka. Víte, byl z útulku.

Když jsme nastoupili zpět do auta, všude Rendyho chlupy. Lítaly po celém interiéru. Tak moc se bál, tak moc byl ve stresu. Vyjeli jsme z trajektu na pevninu a hned se jede po levé straně vozovky. Protože jsme jeli po tří proudové dálnici směr Londýn, ani jsme to vlastně nepoznali. Cestou do Arbroath jsme měli spoustu mikrospánků, velmi nebezpečné pro celou posádku. I já jsem najednou (víčka zavřená) podvědomě cítila, že drncáme, že je něco jinak. EVO, nejedeme po silnici! Už jsme byli na travnatém terénu, mimo cestu.

V řízení jsme se často střídali. Někdo z nás se mohl prospat, na chvilku. Také pes potřeboval venčit. Já nespala, já jsem hlídala navigaci celou cestu. Byla jsem velmi vyčerpaná. Cesta velmi náročná. Hlavně na psychiku. Jeli jsme non stop 2 a půl dne celou cestu z Ostravy až do Arbroath. Dnes s odstupem času (16 let) to byla velká zkouška odvahy, hodně nám to dalo. Vyškolili jsme se v řízení na cestách v zahraničí. Před městem Dundee nám nějak divně ševelily pneumatiky. Syn říká, asi jsme píchli. Fakt, zadní kolo, elektron mělo defekt. Jak se to mohlo stát.

Tak jsme v noci na 3 proudové dálnici měnili kolo. Zjistili jsme, že naše autíčko má takové to kolečko od trakaře jen na dojetí 80km/hod. A my měli ještě kus cesty před sebou. Kolem 05:00 ráno anglického času jsem konečně dorazili  do Arbroath. Bylo krásné shledání. Až jsem štěstím a dojetím plakala. Rendy byl tak zmatený ze shledání s páníčkem, že od trucu nebo kdo ví, proč, utekl do pole. Vrátil se až na večer, hladový.

Tak jsme si to užívali, být spolu, jako rodina. Moc krásný čas. V Dundee jsme navštívili jednu restauraci, kde jste si mohli dát za 5 £/ 1os cokoliv, co bylo formou rautu v teplem ohřívaných tácech nabízeno. Tolik jídla jsem ještě neviděla. A tak skvělé chuti. Každý si mohl posedět a jíst i 3 hodiny. Nebyla to česká kuchyně, ale čínská. Skvěle připravená.   

Kluci (dvojčata) se během pár dnů museli vrátit do české republiky. Do práce. Já jsem mohla pobýt zde dva měsíce. Navštívili jsme pamětihodnosti Skotska, hrad Edinburgh, s kompletní prohlídkou mučírny. Památečný hrad nad útesy Dunnottar castle, města Montrose, Dundee, vzdálené eko farmy … nebo jen tak jeli do přírody. Moc se mi skotské Arbroath líbí, je malebné, malé uličky, rozlehlé pastviny, mnoho kopců, hory, lidé přátelští. Nejstarší syn mi pomohl zorganizovat výstavu. Uměl perfektně keltsky. Ano, lidé zde hovoří keltštinou.

Za šest týdnů jsem měla termín výstavy v městské knihovně v Arbroath. Až tam, tak daleko od domova, mi najednou přišlo „Shůry“, jak malovat, čistě, rychle a bez terpentýnu, který leptá sliznice. Bylo to něco úžasného, neuvěřitelného, nevysvětlitelného. Proč tady a teď, ve skotském Arbroath, tak daleko od Ostravy.

Termín výstavy mi nahrával. S nadšením jsem se pustila do organizace své výstavy. Připravit takovou výstavu nebylo jednoduché, navíc v cizí zemi a cizím městě. Kde rychle koupit plátna, nějaké barvy a štětce jsem si vezla z Ostravy (počítala jsem s tím, že budu malovat). V Arbroath byl jeden malý obchůdek, zaujal mne. Ten den majitel totiž maloval svou reklamu na štít obchůdku ručně, pěkně štětcem a barvou ( to znám!).

Když jsem vstoupila, našla jsem, co jsem potřebovala.  Byl to obchůdek s výtvarnými potřebami pro kutily, malíře i umělce. Koukám, že plátna jsou jiná. Na 5cm hrubém hranolu napnuté šeps plátno. Přesně seříznutá hrana, aby plátno neleželo na rámu, aby se nekroutilo. Profesionalita, se kterou jsem se nesetkala. Byla to 3D plátna. Nemusí se již rámovat, působí opravdu 3D, plasticky.  Tak jsem nakoupila 15 pláten různých formátů (nebyla zrovna levná).

Za 6 týdnů jsem těch 15 pláten namalovala. A svým jedinečným čistým stylem, rukopisem, který mě tam, ve skotském Arbroath napadl. Skvělá výstava, mnoho lidí, kteří mi popřáli úspěch a cestu do Francie (tam jsem ještě nedorazila). Ale, nikdy není pozdě.

Cestu ze skotského Arbroath domů do Ostravy jsme naplánovali. Syn mi zakoupil lístek na nový trajekt. Protože cesta zpátky autem pro samotnou ženu by byla velmi těžká. Řídit sama 2 500 kilomentů za volantem. Odjížděla jsem tedy z Rosyth Portu, kousek od Edinburghu lodí, trajektem 9 patrovým, kde se vešlo neuvěřitelné množství aut, motorek, nákladních vozidel, autobusů, traků. Cesta trvala dlouhých 19 hodin po moři. Do Belgie Zeebruggu. Velmi koordinované, profesionálně zvládnuté nalodění a vylodění.

Konečně na evropské pevnině. Hurá domů. Popravdě bylo to ještě daleko. Z belgického Zeebruggu přes Německo, do ČESKA = 1325 km / 14,30 hod. Potom ještě přes Hradec Králové, Šumperk, Opavu do Ostravy. Tak jsem to zvládla.