UMĚLCI NA SYMPOZIU

Krásný den přátelé umění a kumštu.

Děkuji, že jsem tam mohla být. Úžasná atmosféra sympozia kumštování Valašské Klobouky, profesionální organizace pod vedením Jiřího Ročáka, bohaté občerstvení a dokonalá díla umělců řezbářů, malířů a keramiků. Zase jsem byla dojata. Valašské kumštování je multikulturní akce, která spojuje umělce, výtvarníky a hudebníky nejrůznějších zaměření a žánrů. Spojuje tradiční folklór s moderním hudebním projevem a jeho hlavním cílem je příjemné setkání lidí jižního Valašska s uměním.  

Já na tuto úžasnou akci jezdím již 9 let. A přesto se nemohu ubránit té EUFORII, tomu náhlému zasažení pocitu štěstí, klidu, vyrovnanosti. EMOCE se mnou cloumají. Je mi tady dobře ve Valašských Kloboukách. Myslím, že je to lokalitou lidí, kteří zde žijí a pracují. Jak obrovský rozdíl, když srovnám obyvatele Ostravy, kde žiji více než půl století.

Ze všeho jsem nadšená, upřímně. Připravit tak velkou akci, na kterou se sjíždí lidé z blízka i daleka.          Sympozium valašské kumštování je v lidovém duchu, přesně jak charakterizuje tuto oblast dané nářečí a životní styl obyvatel.

Po rozhovoru s paní ředitelkou gymnázia Valašské Klobouky, jsem nemohla být ubytovaná na internátu, jako všichni ( protože tam pes nesmí ). Co teď. Měla jsem časovou rezervu a tak začal průzkum, kde bych sehnala nocleh na 4 noci. Paní ředitelka mi doporučila Brumov/Bylnici, nebo ubytování Královec, potom jsem byla na nádraží Valašské Klobouky, kde je hotel, také plno. Místní lidé mi doporučili zemědělské učiliště, tam jsem opět nemohla se psem, ale paní úřednice mi dala několik tipů a tak jsem zavolala organizaci KOSENKA.

ZO ČSOP KOSENKA je dobročinným společenstvím členů a příznivců, které spojuje zájem o ochranu přírody a životního prostředí. A tady jsem byla naprosto správně. Ostatní domluvil Jirka Ročák, profesor tamního gymnázia, organizátor akce kumštování Valašské Klobouky. Za hodinu jsem byla ubytovaná i s pejskem. Úžasní, vstřícní lidé, obětaví, ochotní se postarat. A jak se tam spalo, v podkrovní světničce. Ani nevím, tak tvrdě jsem spala.

Víte, přátelé umění a kumštu, ten čerstvý vzduch, jiná lokalita, stará dřevěnka, dřevo, trámy, prostě balzám na duši. Každý den jsem vstávala ve 4:50 a ještě v pyžamu venčila svoji Marušku. Klidně bych se do té doby našich předků vrátila. Studna na dvorku, kadibudka, velká stodola. Kozí chlívek. Nikam nespěcháte.

Dnes tato vzácná památka je pod ČESKÝM SVAZEM ochránců přírody. Nabízí ekologického poradenství, zajišťování environmentální osvěty. Pořádá terénní exkurze i výchovné programy pro školy a zájmové skupiny. V roce 1989 – výkup valašské dřevěnky č. 11 v Brumovské ulici jako základny ZO ČSOP KOSENKA za zisk ze sena, zahájení rekonstrukčních prací. Cíl najít, stabilizovat základnu pro lidi a programy ZO ČSOP KOSENKA /motiv Zdeněk Švach, František Papež, Miroslav Janík/.

Tak se úspěšně začalo moje deváté sympozium kumštování Valašské Klobouky. UBYTOVÁNÍM.

První den ve středu se lidé chodili dívat, při polední pauze nebo po práci, prošli dolním náměstím kolem kumštýřů řezbářů, malířů, keramiků. Ve čtvrtek přijeli kolegové umělci z Děčína a přivezli obrazy do Centra galerie Inkubátoru, kde má výstavu profesionální fotografka Emílie Mrazíková.

Přes den jsme začali tvořit. Všichni dostali již v přihlášce stejné zadání v dané soutěži. Řezbáři měli zadání „Sochy do města“  a malíři a keramici „Obrazy do města“ – valašská svatba. Byla to VÝZVA. Malovala jsem nejdříve podle fotky. To ale nejsem JÁ !!! Koukala jsem na to plátno a byla nešťastná, to přece není můj styl. Zatřela jsem proto skicu pařížskou modří celé plátno. V tom je olej úžasný. Pomalu schne a můžete přemalovat vše, když se nedaří.

Do mokrého podkladu jsem tedy začala malovat znovu siluety cérenky a ogárka ve valašském kroji ( nevěstu a ženicha ). Netušila jsem, že ta modrá nebo modrotisk je valašským lidovým desénem.

Jen lineárně, jednoduchým stylem, titanovou bělobou. Je úžasné, kolik půltónů vám malba dává, poskytne, když malujete za mokra. A to se mi líbí. Vystihnout lineárně siluety postav, aby měly přesné proporce, hlavu a patu, prostorově nakročenou nohu ogarka, bříško, aby neměl krátké nohy, to vše je třeba promyslet a rozvrhnout na formát plátna, namalovat. Není třeba spěchat.

Pracuji rovnou z tuby, nepředkresluji. Pak přišel organizátor a profesor gymnázia Jirka Ročák a bystrým okem profesionála ( profesor malby na gymnáziu ) mě upozornil na pár chyb. On to vidí. Také pan akademický malíř Jaroslav Jeřábek ( malíř z Valašských Klobouk ) si všiml několika drobností, detailů. Víte přátelé umění a kumštu, to jsou cenné rady pro mě. Jsem za ně ráda.

K večeru jsme shlédli výstavu paní fotografky Emílie Mrazíkové v galerii VPC / Inkubátoru. Bylo to moc zajímavé, její obrazy fotek oprýskaných omítek domů působily velmi jako grafické listy. Zaměřila se na detail a propracování názvů. Každá fotka detailu oprýskané omítky vyjadřovala, vystihla nějaký námět, motiv. V každém obrazu jste mohli vidět to abstraktní. Mě se její originalita líbila, byla jsem nadšená. Ještě jsem takovou nápaditou výstavu neviděla. Velmi ojedinělá ve svém pojetí, kreativní.

Druhá výstava byla v galerii Vincůch v suterénu městského Muzea na dolním náměstí Valašské Klobouky. Mladá malířka, absolventka výtvarné školy, zde vystavovala své práce. Zase jiný pohled na umění. Líbil se mi velký temný obraz přechod ze tmy do světla. Zaujal mne. Měl hloubku. Zábava byla skvělá a tolik informací člověk zachytil. Tož to bylo fajne.

Diskuze nad pejskem s kameramanem Jirkou Kubrichtem a sochařem Zdeňkem Matyášem.

Tak jsem byla nadšená z obou výstav, dlouho jsme si povídali s autorkou jedné i druhé výstavy. Kumštování Valašské Klobouky umí překvapit, každý rok. Velkou roli hraje láska k umění, organizační schopnosti a srdeční nebo srdcová záležitost profesora Jirky Ročáka k této akci. K tomu opravdu musíte přiložit srdíčko.

Po všechny dny kumštování o nás bylo postaráno v maximální míře a péči. Myslím ubytování, strava, obědy a večeře. Jak já byla ráda, že mi někdo uvaří a chutně. I moje fenka Maruška dostala po obědě nějaké zbytky, kostičky, párek, chlebíček, masíčko.

V pátek jsem opět vstávala ve 4:50 a venčila fenku. Nevím, co to bylo. Snad duch té doby před mnoha léty, mě budil. Tak kdysi dávno naši předkové brzy vstávali a šli poklidit drobotinu.

My  řezbáři, malíři a keramici jsme hned z rána pokračovali v kumštování. Každý po svém. To už byl den, kdy návštěvníci z daleka i blízka a obyvatelé Valašských Klobouků sympozia kumštování mohli chodit obdivovat jedinečné sochy, malby a keramiku. Do soboty tak rozhodovali o dílku, kterému dají svůj hlasovací lístek a pořadí v soutěži „ Sochy do města“ nebo „ Obrazy do města“.

Malovala jsem svým stylem. Do modrého pozadí pařížské modři jsem malovala ještě za mokra bělobou titanovou. Vytvoří vám nádherné tóny a půl tóny. Proto malujte za mokra. I když mi podklad přes noc zaschl a nemohla jsem už prolínat ty dvě barvy, naopak jsem byla překvapená, že jenom jemnými tahy bělobou jsem docílila vlastně lehké stínování detailů. Takové to otření suchým štětcem.

Detaily a propracování drobností na plátně. Když si odstoupíte od obrazu nebo jenom na chvíli zajdete na oběd. Potom si povšimnete těch drobností. A protože si nepředkresluji nic tužkou, jedu přímo z tuby ( to je moje tužka) musí být moje rozvaha nebo kompozice naprosto přesná. To znamená, musím hned ze startu rozvrhnout velikost postav na daném plátně 60×70, jejich postoj. Přenesu vizuální vjem. Uvolněným zápěstím získáte nebo zachytíte třeba i pohyb.

Bohatý program po celé dny kumštování Valašské Klobouky byl opravdu zajímavý. Návštěvníci posedávali pod stany a sledovali hudební vystoupení. Vynikající lahůdky polechtají vaše chuťové buňky. Živáň, steaky, klobásy, sýry. Pivečko, limonády i slivovička patří k takové akci.

V sobotu nás řezbáře, malíře a keramiky organizátor kumštování představil návštěvníkům. Pěkně na pódiu jsme se představili a řekli, co malujeme do soutěže. Každý účastník soutěže dostane cedulku se jménem a číslem soutěžním. Lidé potom chodí a na lístečky zapisují nebo dávají svůj hlas tomu či jinému řezbáři, malíři nebo keramikovi.

Musím říci, že lidé byli velice vstřícní, co se týče diskuse o tvorbě sochy, plátna, povídání si s kumštýři řezbáři, malíři, keramiky. Já si povídám moc ráda. To Vás posunuje. Psychicky, mentálně, vědomím, kreativně.

Přiblížila se doba vyhodnocení soch, obrazů kumštování. Kolem 20:00 večera jsme se seskupili před pódiem. Na programu bylo vyhodnocení soutěže „ Sochy do města“ a „ Obrazy do města“. Obraz cérenka a ogárek (valašská svatba ) ve stylu lehké lineární malby v modrotisku získal v divácké soutěži 1. Cenu. Musím přiznat, že jsem to nečekala. Překvapení. Obrovská radost, až se mi hlava zatočila. Příjemná změna, forma pozitivního zrání.

Zadostiučinění a dosažení svých cílů můžete mít i VY. Krásný hřejivý pocit, kdy město odkoupí Váš obraz nebo sochu do města. Děkuji, že jsem tam mohla být.