KOUZLO TRADIC

Valašský tradiční „Mikulášský jarmek“ je oživením dávných adventních zvyků, tradic, řemesel a kultury – to je již tradiční „Mikulášský jarmek“ ve Valašských Kloboukách.

Krásný den přátelé umění a kumštu. Dnes chci všem vám, kteří mě sledujete a čtete na blogu mého webu  evadudova.cz  články a příspěvky, napsat, jak jsem si užila pravý valašský mikulášský jarmek. Kdo tam byl, určitě mi dáte za pravdu. Každý rok zpětně jsem jezdívala do Valašských Klobouků na tradiční „Mikulášský jarmek“ prodávat. Ano moji milí čtenáři. Měla jsem tu příležitost ukázat, vystavit svoje obrazy a také produkty, které jsem sama 8 let vyráběla z darů přírody. Ručně. O tom se můžete dočíst v článku zde >>

Právě tento tradiční „Mikulášský jarmek“ navštíví mnoho jarmarečníků tradic, řemesel a adventních zvyků ve Valašských Kloboukách. Letos je to již 29 ročník. Ten jarmek má nevídanou velkou návštěvnost díky i jiným kulturním akcím, např. valašské symposium kumštování, na které jezdím již 10let.

29. ročník tradičního „Mikulášského jarmeku“ byl pro mě příležitostí vystavovat svoje obrazy. Dostala jsem pozvání od profesora Jiřího Ročáka vystavovat obrazy na gymnáziu Valašské Klobouky. A to je výzva. Mám výzvy ráda. Takové výzvy vás posunují dopředu. Mě tedy rozhodně posunují.

Jak všechno připravit. Musíte vzít nějaké pohoštění pro návštěvníky výstavy. Tak jsem v pátek 2.12.2022 vstávala brzy ráno ve 4:00, abych si připravila vlastní těsto na štrůdly. Upekla jsem 6 štrůdlů s jablíčky, ořechy a skořicí. Na těsto rozválené jsem nejdříve nanesla džem ze špendlíků vlastní výroby. Štrůdl je opravdu velmi chutný.

Na výstavě by nemělo chybět ani červené a bíle víno, pomazánky na jednohubky, slané tyčinky, brambůrky. Protože jsme vystavovali hned tři malíři, bylo pohoštění dosti.

Do Valašských Klobouků je to 2 hodiny cesty z Ostravy. Mám ráda časovou rezervu. Tak jsem byla na místě na gymnáziu ve 12:00. Profesor Jiří Ročák nám pomohl přenést obrazy a pohoštění dovnitř. Potom jsem už instalovala plátna na stěny galerie na schodech. Musíte promyslet, které obrazy se k sobě budou hodit, co se týče žánru. Instalovala jsem tedy obrazy chronologicky, dle žánru a tématiky.

Po instalaci výstavy obrazů následuje příprava pohoštění. Tak jsme vše zvládli a vernisáž výstavy mohla začít. Profesor Jiří Ročák měl obrazy v galerii „Vincůch“. Jeho krajiny z oblasti Bílých Karpat nesly příjemnou atmosféru zelených scenérií kopců, luk a lesů.

Pan malíř krajinomalby Zdeněk Kutra měl výstavu v galerii G na gymnáziu VK. Jeho plátna byla barevná a pozitivní. Hodně mi připomínala geometrii a řád.

Moje plátna byla na rozdíl od kolegů dynamická, jednoduchá s pozitivním nádechem. Vyzařovala určitou atmosféru zachyceného okamžiku. Například oblohy ze skotského Arbroath, které mi posílá syn. Jsou tak úžasné, že mě hned nadchly svou barevností, a tak jsem je zachytila na plátno.

Můžete vnímat odlišné vyjádření malby. Jedinečný rukopis, styl, pohyb, dynamiku. Tu charakteristiku můžete vidět v malbě face koní nebo v krajinách, tanci i aktech na mých plátnech.

Vernisáž zahájila paní ředitelka gymnázia Valašské Klobouky, potom měl slovo profesor Jiří Ročák a starosta města Valašské Klobouky. Každý z umělců, malířů, výtvarníků měl pak krátký proslov ke svým dílům.

Já jsem přidala pár vět:

Výstava byla zahájená a návštěvníci mohli korzovat, sdílet své postřehy a dojmy s malíři. Vstřebávat nádhernou atmosféru barev. Hodně jsem se dozvěděla o své malbě. Bylo to potěšující a krásné.

Všechny dojmy potom doznívají dlouho, dlouho ….

Druhý den v sobotu jsme se vypravily s paní Jaroslavou Pelikánovou na ten tradiční „Mikulášský jarmek“. Velmi jsem se těšila. Doposud jsem tam jezdívala jako prodávající, ne jako návštěvník jarmeku. Nedovedu odhadnout, kolik jarmarečníků s vlastními rukodělnými řemesly, tradicemi a adventních zvyků všude bylo. Venku na obou náměstích, infocentra a inkubátoru i uvnitř kulturního domu Klobůčan nebo Sokolovně.

Skoro jsme se neprotáhly, všude procesí lidí a lidiček, kteří se zdravili, bavili, chodili od jednoho stánku ke druhému, nakupovali. A že opravdu bylo co vidět a kupovat. A popíjeli svařáček, medovinu, slivovičku. To k těm tradicím přece patří. Tož jsme si u jednoho stánku medovinu také koupily. Byla výtečná a zahřála.

Poprvé jsem viděla upečený černý chléb. Je s aktivním uhlím a ořechy. Moc dobrý, hned se snědl. Nebo dráteník s krásnými ručně vyrobenými šperky. Krásné staré rámy z půdy oživily malby nebo reprodukce.

Vyřezávané hračky, koníčci, šperky, ručně šité ozdoby, dřevěné mísy a misky. Medy, sirupy, džemy všeho druhu ruční výroby. A jak voněly placky bramboráky, chutě se sbíhaly. Jak já si tu atmosféru užívala, poprvé, co jsem jako návštěvník byla. Také jmelí jste si navzájem mohli zakoupit a věnovat. Neboť tradice říká, že jmelí máte darovat, aby přineslo štěstí. A těch zvonků za pasem čertů a čertisek. Zvonky byly slyšet po celém náměstí, dědině.

V sokolovně jsme potom viděly s paní Jaroslavou další ruční práce kreativních lidí, výstavu jablíček všeho druhu, dokonce tam byly i kdoule. Vzpomínám si, že jsem z nich vařila výborný džem. Je to pochoutka, opravdu. Také se soutěžilo o nejlepší figurku anděla, čerta z kynutého těsta. Tak jsme také daly hlas třem majitelkám těchto pěkných a chutných výtvorů.

 A návštěvnost pokračovala do KD Klobůčan, mnoho lidí, návštěvníků ode všad. To je na tom to kouzelné. Vkládám jen zlomek toho, co jsme stihly vidět, projít. Nedá se to všechno zvládnout, tolik krásných rukodělných prací. Každý z vystavujících chce nabídnout to nejlepší. V KD Klobůčan jsme si daly polévku, již tradiční kyselicu. Musím říci, že mě zahřála už proto, že ji pomáhala připravit paní Jaroslava Pelikánová. Každý si pochutnal. Byla výtečná.

Jak sami vidíte nechyběla cimbálovka a velmi silné zvučné hlasy zpěvaček. Hlas jako zvon, jak se říká. Taková to je atmosféra tradičního „Mikulášského jarmeku“ ve Valašských Kloboukách. Každý si přišel na své, každý se bavil, zpíval, popíjel. A tak to má být. V kostele pak lidé mohli zajít na zpěvy vánoční.

Celý KD Klobůčan je velký a průchozí objekt. Tak jsme se přišly podívat i do galerie na výstavu Panenek sběratelky paní Aleny Dynkové. Návštěvníci tradičního „Mikulášského jarmeku“ měli možnost přijít sem a vyslechnout zajímavé povídání paní Aleny Dynkové, o tom, jak celá expozice panenek vznikala.

Ještě doma v Ostravě ve mě příjemně rezonovaly okamžiky tak nádherné akce, jakou bezesporu tradiční „Mikulášský jarmek“ je. Přeji vám milí čtenáři, abychom se tam příští rok 2023 společně shledali.

Přeji Vám všem krásné prožití vánoc.