MOJE ZAČÁTKY PODNIKÁNÍ

Jsem matka tří dnes již dospělých synů, Eva Dudová.

Do podnikání jsem skočila po hlavě nebo-li rovnýma nohama, a to hned v roce 1991, záhy po sametové revoluci. Bez rozmýšlení … Nic z toho jsem dosud neznala, nechápala, nikdo nám nic nevysvětlil, neřekl. Slovo „ podnikat“ jsem tenkrát ani neuměla definovat. Odvaha začít mě neopustila a najednou jsem stála v jiné firmě a na jiném postu. Věta: „ Evo, pojďme podnikat“ mě natolik oslovila, že jsem udělala krok do prázdna.

Následky ? jsem si nepřipouštěla. Touha mě hnala dál … plna očekávání.

MÁTE I VY PODOBNÉ SCÉNÁŘE TEMNÉHO ÚDOLÍ?

15 let v propagaci, po gymplu a UMPRUM, kde mě hned ze startu zatlačilo do kouta 5 neschopných lidí. Stačilo, řekla jsem si. Už chci jít jinou cestou, vyzkoušet něco nového. Zúročit své vzdělání, být kreativní ve svém oboru VÝTVARNÍKA, a ne pořád dokola mazat ty panely a psát bezduché akce.Nebavilo mě to. Bože, jak jsem upadla. Představovala jsem si zcela jinak nástup do zaměstnání po dokončení UMPRUM.

Do podnikání v oblasti reklamy, grafiky, desinu a interiéru jsem skočila s nadšením (1991).

KONEČNĚ !!! Nové pracovní zaměření

Přijala jsem tedy nabídku od své kolegyně z UMPRUM. To jsem ještě netušila, co mě čeká. Ale nepředbíhejme.

PODNIKÁNÍ  bylo v plenkách, a tak ani úředníci mnohdy nevěděli, co a jak. Naprosto volné. Sociální, zdravotní? Základ. Stačilo si zařídit ŽL k podnikání a hurá do procesu.

Dostala jsem na starost reklamní oddělení u jedné firmy v Hlučíně. Úžasné. Byla jsem najednou vlastní paní v reklamě. Mohla jsem se kreativně rozvíjet, tvořit. Použít svoje znalosti a dovednosti z UMPRUM. Konečně splněný sen. Malba do venkovní omítky, reklamní prospekty, pozvánky, vizitky, formuláře. Čekalo na mě spousta nových kreativních věcí. Čas utíkal jak splašený kůň.

Dojíždění z Ostravy mi přišlo nepraktické, časově náročné. Neměla jsem čas na své syny. Často i v nemoci byli sami.

Najednou jsem si uvědomovala, že něco není vpořádku. Kolegyně z UMPRUM si vynucovala přesčasy. Hrála komedii. Nebyla sama sebou. Moje návrhy zůstávaly někde v šuplíku, a ona je kopírovala a vydávala za své. Slízla tak smetanu. Nekorektní a sprosté. Jak jen mohla zneužít moje know how ??? Nestyděla se. Potřebovala být prostě nejlepší. Jediné co uměla, bylo řídit a organizovat. Jinak byla kreativně „ TUPÁ“. Nevím, na co studovala UMPRUM. Začala jsem jí být na obtíž. Měla jsem na celou situaci svůj otevřený názor. Pak se začaly teprve dít věci. Intriky a záměrné obviňování. Schovávání zakázek do šuplíku, aby měla záminku mě vyhodit na hodinu.

Dokonce i „Mezinárodní soutěž v kulturistice“ v hotelu ATOM byl její záměr mě vyhodit na hodinu z práce. Dnes to vím. Přišel do firmy člověk, který potřeboval ručně napsat v přímém přenosu diplomy účastníkům soutěže. Já měla pěkný rukopis, psát atoperem nebyl problém. Byla to fuška, ale peníze šly do mé kapsy ne do firmy.

A tak jsem na hodinu letěla.

Nekonečně dlouhá byla cesta domů z Hlučína do Ostravy. Kolik slz proteklo. Vzpomínám, že jsem to šla 3 hodiny, nevidouc pro slzy na cestu. Řvala jsem a řvala. Padla i sprostá slova. Snad mě nikdo neslyšel. Co teď? Poslední výplata 4 000,-Kč ( z toho 200,-Kč na sociální ) . Jak uživím syny, z čeho zaplatím nájem, další a další nezodpovězené otázky se mi honily hlavou. Tak jsem na  dlažbě. Výborně Evo!  Na cestě domů, jsem si všímala reklamních ploch, tu celá nevyužitá stěna, plocha, kterou mohu pomalovat. Tady reklamní štít zase. A náhle v té nesmírné bolesti a ukřivděnosti se zrodil nápad. Proč nezkusit podnikání sama,  nápadů by bylo … jen do toho, Evo !

Když si člověk sáhne na samé dno, vždy přijde situace se od něj zase odrazit. To v životě každého jedince obecně platí.

KDYŽ SI SÁHNETE NA SAMÉ DNO, ZASE SE ODRAZÍTE.

BÝK je průbojné znamení.

Jen jsem musela změnit způsob. Sama jsem si musela najít firmy, pro které jsem začala pracovat. A tak jsem vyrazila do terénu. Zprvu to byly malé zakázky od kterých se často odvíjely větší. Ten rok byly komunální volby. Vzpomínám si, že jsem dostala možnost napsat i pár hesel za dobrý peníz. Začala jsem nabízet reklamu z fólií, malbu do omítek. Začala jsem úplně od piky.

Reklamu z fólií řezaných ručně nůžkama ( plotte neměl každý) byla to dřina. Protože jsem perfekcionalista, nikdo nepoznal ruční práci. Po nocích jsem stříhala, přes den lepila na reklamní plochy, auta … jak mě jen bolely ruce a oči.

Jak šel čas, postupně jsem získávala lepší zakázky. Děkuji za ně. Mohla jsem díky reklamním agenturám být velmi kreativní ve svém oboru výtvarníka. Oslovila jsem je a dostávala zadání, následně zaplacený honorář. A to mě bavilo. Mít nápad, invenci, ukázat, že jsem dobrá, že na to mám. Časté návrhy logotypů, grafické značky. Obaly na složky, prospekty, vizitky, plakáty na různé akce ( golf ), PF, návrhy na etikety, knižní přebaly, výstavní plochy stánků …

Moje práce výtvarníka mě dovedla k čistotě provedení a jednoduchosti grafického vyjádření. Často s důrazem na detail. V jednoduchosti je krása. Tím jsem se řídila pořád, měla jsem to nějak v sobě.

Byla jsem tak zapálená pro kreativní grafické návrhy, designová a interiérová řešení.  Jsou neotřelé a hlavně je nikdo nemá. Každou zakázku jsem brala jako VÝZVU. Navrhnout NĚCO, co tu ještě není viditelné, vnímatelné, okoukané. Nové myšlenky, kreativita v jakékoliv oblasti GRAFIKY, DESIGNU, INTERIÉRU.

Byly to pro mne neocenitelné postřehy, pracovat v oblasti návrhové. Tolik tvůrčích myšlenek se dralo na povrch, bezedná studnice nápadů. Každou zakázkou jsem si uvědomovala svou vlastní jedinečnost. Vzpomínám si, že majitel jedné reklamní agentury řekl: „ Evo, vy nejste zkažená minulým režimem“. Což pro mě znamenalo velké zadostiučinění, uznání. Cítila  jsem se potřebná ve svém oboru výtvarníka. Rostlo mé sebevědomí. Touha dokázat více.

PODNIKÁNÍ JE VAŠE ZMĚNA, JAK BÝT NEZÁVISLÝ A SVOBODNÝ.

Pracovala jsem pro tu agenturu jako externí výtvarník, jakož i ostatní kolegové. Bylo to krásné období plné kreativních myšlenek, úspěšných návrhů a zaplacených faktur. Začala jsem se ohlížet i jinde. Mohu přece nabídku kreativity uplatnit u více firem. V roce 1991 přišel BOOM a podnikání se rozjelo velmi rychle. Oslovovala jsem různé malé i větší firmy, které tenkrát potřebovaly odborný grafický vizuální styl. Moje nápady byly akceptovány. Vsadila jsem na jednoduchou myšlenku, detail, čistotu stylu, který  vycházel z logotypu nebo z pracovní náplně dané firmy. Čím se prezentují a chtějí uvézt na trh, zviditelnit.

V tom jsem se našla na dlouhých 11 let.

Jmenuji se Eva Dudová. Mám mnohaleté zkušenosti s olejomalbou na plátno. „ Z hůry dáno“ malovat. Jsem samouk, zdědila jsem geny. Svou tvorbu pro své klienty rozvíjím neustále dál. Je mnoho žánrů, které můžete se mnou obsáhnou. Namalovat můžete cokoliv a malovat na cokoliv. To vše vás naučím. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. http://eva-dudova.cz/ochrana-osobnich-udaju/