PRACOVNÍ CESTA DO SKOTSKA

Koupě nového vozu v roce 2007 kvůli převozu synova psa (ano milí čtenáři, já kvůli psa koupila auto) a odjezd do Skotska s dalšími dvěma syny a psem (obrovská zkouška odvahy). Tam mě starší syn sjednal výstavu v knihovně ve městě Arbroath, kde měli výstavní prostory. Za 6 týdnů jsem měla termín výstavy. Až tam, tak daleko od domova, mi najednou přišlo „shůry“, jak malovat, čistě, rychle a bez terpentýnu, který leptá sliznice. Bylo to něco úžasného, neuvěřitelného, nevysvětlitelného. Proč tady a teď, ve skotském Arbroath, tak daleko od Ostravy.

Příjezd ze skotského Arbroath domů do Ostravy jsme naplánovali. Syn mi zakoupil lístek (měla jsem už zpáteční) na nový trajekt. Protože cesta zpátky autem pro samotnou ženu by byla velmi těžká. Řídit sama 2 500 kilomentů za volantem. Odjížděla jsem z Rosyth Portu, kousek od Edinburghu lodí, trajektem 9 patrovým, kde se vešlo neuvěřitelné množství aut, motorek, nákladních vozidel, autobusů. Do Zeebruggu. Velmi koordinované, profeionálně zvládnuté nalodění a vylodění.

PRACOVNÍ CESTA DO SKOTSKA

Psal se rok 2008. Jak uživím auto na leasing, nájem a své skromné živobytí. Rozhodila jsem sítě. Co dál. Neměla jsem žádné očekávání, žádné.  Přišla odpověď ze skotského Arbroath. V tu dobu tam již byli všichni tři synové za prací. Přijeď, rychle, držím ti tady místo u bosse na bramborové farmě. Rychle jsem byla zabalená. Něco si půjčím od kluků… trika, ponožky, bundu. Z Ostravy do Prahy vlakem. Letecky to bylo jen slabé 2 hodiny z Prahy do Edinburghu.

Hned druhý den v 7:00 ráno jsme jeli se synem na farmu. Nevím, jestli to byl můj cíl. Dnes vím jedno. ZKUŠENOST A TĚŽKÁ PRÁCE PRO KŘEHKOU ŽENU. Práce a zase práce. Plakala jsem často. Osm hodin 8 týdnů na bramborové lince v průvanu z klimy. (Evo, neoškliv si podřadnou práci, když je dobře zaplacená). Velmi se mi ulevilo. V přepočtu na koruny to bylo asi 8 tisíc za 6 dní.

Jako relax z každodeního pracovního vyčerpání jsem vyšetřila ještě i čas malovat (3 plátna). To byl únik ze světa tvrdé dřiny na farmě. To víte, po práci u bosse kluci jeli nakoupit, potom jsem uvařila, vyprala a padla do postele. Ráno jsme vstávali, tedy já, v 6:30 a.m. připravit svačiny, oběd do přepravek a čaj a tradá do práce. Na farmu to bylo asi půl hodiny agresivní jízdy syna. Tolik jsem se bála s ním jezdit. Ale uměl to, rychlé reakce a jízda vlevo (v GB se jezdí na opačné straně).

Pracovala jsem 8 týdnů na lince. Přiblížím vám denní rozvrh práce. V 7:30 nástup na linku. Kontrola, jestli je čistá a může se spustit. Hrozný hluk ze spuštěné linky a klimy. Celý den v průvanu a kraválu, nebylo slyšet vlastního slova. Brambory se přivezly ze skladu v dřevěných bednách a vysypaly na začátek linky. Stáli jsme se synem každý na jedné straně linky, vždy dva zaměstnanci. Byl to proces, kterým brambory prošly až do uskladnění. Brambory na pásu poskakovaly, museli jsme je třídit, špatné vyhazovat. Z těch otřesů mne dost bolely ruce. V 8:45 byla malá přestávka na svačinu. Čůrat se chodilo právě v tu dobu. Nemohla jsem si na ten systém zvyknout. Přece nebudu chodit na záchod, když nemám potřebu.

Ale tak to bylo dáno bossem farmy. Tvrdá disciplína a řád. Ještě, že tyto vlastnosti máme v sobě. Potom zase na linku přebírat ty kobzole. Musím říci, že byly krásné. Někdy jsme měli dovoleno si vzít domů. Kolem 12:00 byla pauza na oběd. Půl hodina nestačila. Nebyla jsem tomu moc ráda, ten systém mě degradoval, mě křehkou ženu.

První týden na farmě byl pro mě zatěžkávací zkouškou. Zda-li to vydržím. Měla jsem oporu ve svých třech synech. Často jsem na lince plakala. Nemohla jsem pochopit, co tady dělám. Nejsem přece chlap. Skoťáci z Arbroath o takovou práci ani nezavadí. Jen námezdní dělníci ze zahraničí a Eva. A týden byl u konce. Tady připomenu, že jsme pracovali 6 dní v týdnu 8,5 hodiny denně. (Vzpomněla jsem si na systém minulého komunistického režimu. Ano, chodili jsme do škol a do práce vždy 2 soboty v měsíci, sudé či liché).

Den, kdy jsme obdrželi výplatu za prvních 6 dní v týdnu. V zahraničí je výplata každý odpracovaný týden. Ty peníze mě netěšily. Nepřišel ten očekávaný moment nadšení, radost. Naopak byla jsem z peněz zklamaná. Uvědomila jsem si, že peníze nejsou všechno, když nemáte radost z práce, když vás práce netěší.

V neděli jsme se byli podívat za nejstarším synem. Bydlí nad městem u svého bosse. Má krásný domek a minutu do práce. Věnuje se opravě zemědělské techniky. Boss si jeho profesionální práci velmi považuje. Syn je tam spokojený. Grilovali jsme, i když na to bylo zima. Víte, tam je zima pořád. A hodně fouká. Máte pak tvář ošlehanou větrem. Léto je tam jen týden v roce.

Popracovní aktivity u dvojčat ve skotském Arbroath. Nakoupit, uvařit večeři i na druhý den oběd do práce. Mrknout na maily do PC z česka. Vyprat prádlo, pověsit. Celých 8 týdnů. Žádná zábava, kino, nebo party. Ale mohli jsme si udělat v neděli výlet do jiného města nebo do přírody na houby. Tady to nikdo nezbírá, neznají hříbky, nepoužívají je.

Po směně jsme museli očistit celou linku a vyndat přídavné komponenty, vyčistit pás. Šup pod linku dolů a pěkně zametat ten binec a hromadu hlíny z brambor. Fuj, to bylo prachu na respirátor. Hlínu jsem měla všude. Někdy jsem byla tak unavená, že jsem jim dala sbohem, ať se třídí samy. A už běží … to se nikdo nedíval, ani mistr Bob, ani boss.

Odlehčení od těžké práce, to berte prosím jako úsměvnou reakci. Práce bylo opravdu hodně. Jednou se přivezly kobzole od nějakého farmáře úplně černé a hrozně smrděly. Už tekly. No to snad nebudeme přebírat? Takový humus ! už jsou přece nakažené, ani prasatům bych je nedala. Tak jsme je opravdu přebírali. Celý den. A mistr Bob s námi. Někdy se přidal k nám na linku. Měl pro mě slabost. To, když jsem potřebovala na záchod v jinou dobu, než byla stanovena. Zaskočil za mě a rád. Když nebylo zrovna co přebírat, kluci dostali jinou práci.

Já jsem vyfasovala kyblík a malou kopačku. Můj úkol byl před domem a na dvoře bose okopat a vyčistit dlaždice od plevele. Sáhla jsem si na samé dno. Jiná práce pro mě nebyla. To mě dost ranilo, urazilo. Cítila jsem ponížení. Tam jsem si řekla, chci domů !!! Přijmu jakoukoliv práci, jen ne kobzole a okopávání plevele. Plakala jsem. Sedla si do pole a plakala.

VELKÉ PONAUČENÍ PRO ŽIVOT.

Domů jsem letěla s nadšením a vědomím, že budu mít na leasing auta ( 60 tisíc v báglu), než si najdu práci. Budu dělat cokoliv, jen ne kobzole !!! ( TRAUMA, KTERÉ MĚ POSÍLILO).

  Býk je průbojné znamení.